|
|
Nástroj pro určování atribuce online marketingových aktivit
Šišák, Ivan ; Henzl, Martin (oponent) ; Malinka, Kamil (vedoucí práce)
Nástroj umožňuje rozdělování zásluh na konverzi mezi různé marketingové aktivity. Jedná se o tzv. modelování atribuce. Rozdělení konverze je popsané prostřednictvím modelů, kromě těch nejznámějších (model první interakce, model poslední interakce, lineární model), které umožňují vytvořit libovolné rozdělení konverze mezi marketingové aktivity. Použití tohoto nástroje může být vhodné při zjišťování efektivnosti marketingových aktivit.
|
|
|
Atribuční styly a jejich výzkum u osob s psychosomatickým onemocněním
Nováková, Martina ; Slaměník, Ivan (vedoucí práce) ; Štětovská, Iva (oponent)
Diplomová práce se zabývá atribučními styly a jejich výzkumem u pacientů s psychosomatickým onemocněním. Text je rozdělen na část teoretickou a empirickou. V teoretické části je definován pojem psychosomatické onemocnění. Zmíněny jsou podstatné souvislosti mezi psychosomatickým onemocněním, stresem a kognitivními procesy. Vybrané atribuční teorie a koncepce atribučních stylů následně tvoří převážnou část teorie. V empirické části jsou stanoveny hypotézy, které jsou s pomocí tří psychodiagnostických metod testovány na souboru osob s psychosomatickým onemocněním a porovnávány se zdravou populací. Klíčová slova: atribuce atribuční teorie atribuční styl psychosomatické onemocnění somatoformní poruchy
|
|
|
Přičitatelnost jednání státu podle mezinárodního práva veřejného
Bruner, Tomáš ; Honusková, Věra (vedoucí práce) ; Faix, Martin (oponent)
Práce nejdříve popisuje historické proměny způsobu, jak přičítat jednání jednotlivce státu. Původní starověké pojetí kolektivní odpovědnosti bylo absolutní. Státu či pospolitosti byl tedy přičítán jakýkoli protiprávní čin jeho členů, poškozené společenství si mohlo zvolit, zdali bude vyžadovat a přijme reparaci, nebo se uchýlí k použití síly. Toto pojetí se změnilo ve vrcholném středověku a novověku. Došlo k subjektivizaci odpovědnosti, kdy byly mezinárodní vztahy vnímány jako meziosobní vztahy mezi panovníky. Protiprávní jednání soukromých osob pak nebylo panovníkům přičítáno a převládlo subjektivní pojetí odpovědnosti založené na zavinění panovníka, a to buď ve formě konání, nebo opomenutí, resp. nedbalosti. Přičitatelnost jednání panovníka státu se pak rozšířila i na přičitatelnost jednání státních orgánů. Od 19. století však docházelo ke zpětné objektivizaci odpovědnosti. Koncept diplomatické ochrany fakticky umožnil přičíst státu, že nezajistil ochranný standard zájmů cizince na svém území. Koncept náležité péče (due diligence) pak i v dalších oblastech určil, že lze státu přičíst, pokud dopustí, aby došlo k porušení práva. Zde ovšem zůstává sporné, zda je možné státu přičíst celkový následek protiprávního jednání, nebo pouze jeho část, neboť státu je přičitatelné jen to, že jednání nezabránil, nikoli...
|
|
|
Agrese v zařízeních ústavní péče pro osoby s mentálním postižením
Kurzová, Gabriela ; Kucharská, Anna (vedoucí práce) ; Sotáková, Hana (oponent)
Problematika agresivity v zařízeních ústavního typu, které pečují o osoby s mentálním postižením, bývá tradičně nahlížena jako výhradní problém osob s mentálním postižením. V této práci se snažím ukázat, že k problematice agresivity v domovech pro osoby s intelektovým postižením je potřebné přistupovat s celkovou perspektivou, která zahrnuje nejen dispozice osob s postižením v určitých situacích jednat násilně, ale také to, do jaké míry prostředí instituce a zejména pak samotní zaměstnanci (přímo nebo nepřímo) přispívají k agresivnímu jednání klientů. Teoretický přehled charakterizuje hypotetické zdroje agresivního jednání klientů a zaměstnanců, které spoluutváří kulturu a atmosféru domovů. Vlastní výzkum zjišťuje, jakým způsobem zaměstnanci dvou domovů uvažují o příčinách agresivního jednání klientů - tedy jaké předpoklady určují repertoár, který ve zvládání problematického agresivního jednání klientů mohou zaměstnanci využívat. Výsledky mj. ukazují tendenci zaměstnanců dopouštět se v atribuci agresivního jednání základní atribuční chyby. Studie tak nabízí určitou výzvu a směr pro další práci v dané oblasti praxe.
|
|
|
Atribuce a vnímaná osobní účinnost u dětí mladšího a staršího školního věku
Stárková, Tereza ; Šírová, Eva (vedoucí práce) ; Horáková Hoskovcová, Simona (oponent)
Bakalářská práce obsahuje literárně přehledovou část a návrh výzkumu. Teoretická část se nejprve zabývá motivací v pedagogickém procesu a vývojovými obdobími, na něž je práce zaměřena. Těžiště pozornosti spočívá ve konceptech vnímané osobní účinnosti a v atribucí. Jsou zde vysvětleny nejdůležitější teorie a pojmy vztahující se k oběma konceptům, dále jejich vývoj v dětství a vztah ke školní práci. V empirické části jsou popsány způsoby jejich měření u dětí a tato část práce se věnuje souvislostem vnímané osobní účinnosti a atribucí, které jsou také tématem návrhu výzkumu. Klíčová slova vnímaná osobní účinnost, atribuce, mladší školní věk, starší školní věk
|
|
|
Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení
Saitlová, Barbora
NÁZEV: Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení AUTOR: Mgr. Barbora Saitlová KATEDRA: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ŠKOLITEL: Doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc. ABSTRAKT: V disertační práci se zabýváme problematikou atribučních tendencí žáků základní a střední školy ve vztahu k životním cílům a vnímané instrumentalitě učení pro dosažení těchto cílů. Životní cíle využíváme jako prostor pro zkoumání obou proměnných. Kromě výše uvedených proměnných se zabýváme také dalšími faktory, které považujeme za důležité činitele v procesu realizace cílů - časovou perspektivou a volními charakteristikami studentů. Zajímaly nás také atribuční tendence po školním úspěchu a neúspěchu, ověření role vnitřní a ovlivnitelné atribuce z hlediska časové perspektivy či odlišnost konceptu instrumentality učení od časové perspektivy jedince. Jako stěžejní metodu jsme použili upravenou verzi Dotazníku důležitosti motivačních cílů a instrumentality De Voldera a Lense, který jsme doplnili o otázky týkající se atribučních tendencí. Dále jsme studentům zadávali upravenou verzi Dotazníku perspektivní orientace (Pavelková, 2002), Zimbardův dotazník časové orientace (Zimbardo, Boyd, 1999) a upravenou verzi Dotazníku volních vlastností (Kuhl, Fuhrmann, 1998). Výzkum ukázal, že atribuční strategie ani...
|
|
|
The self-reflection of attentional failure as a predictor of experiencing boredom
Sekáč, Jakub ; Lukavská, Kateřina (vedoucí práce) ; Pavelková, Isabella (oponent)
Práca predstavuje teoretický súhrn poznatkov o korelátoch a antecedentoch nudy a empirické preverenie niektorých, podľa literatúry doposiaľ stále otvorených otázok o nude prostredníctvom laboratórneho experimentu. Autor práce za účelom preverenia výskumných otázok v účastníkoch experimentu indukoval stav nudy. Výskumný zámer práce sa týka troch oblastí. Primárnou je preverenie vplyvu navrhnutej experimentálnej manipulácie kauzálnych atribúcií zlyhania pozornosti na mieru prežívanej nudy. Autor práce vytvoril za účelom preskúmania tejto hlavnej výskumnej otázky špecifický experimentálny dizajn s fiktívnym podprahovým rušivým vplyvom ako alternatívnou príčinou vysvetľujúcou zlyhanie pozornosti pri úlohe reliabilne indukujúcej nudu. Experimentálny dizajn bol zároveň navrhnutý tak, aby umožnil napĺňať sekundárny cieľ práce, explorovať v laboratórnej situácií niektoré koreláty nudy so zameraním na nevyjasnenú otázku autonómnej aktivácie pri nude. Terciárny, dodatočný výskumný zámer je preveriť hypotézu o preferencií aktivít nasledujúcich po nude pri voľbe medzi zaujímavým a potešujúcim videoklipom. Výsledky experimentu nepotvrdzujú hlavnú hypotézu o vplyve experimentálnej manipulácie na nudu, pri indukcií nudy však boli objavené korelácie nudy s mnohými premennými. Predpoklady MAC modelu nudy o preferencií...
|
|
|
Nástroj pro určování atribuce online marketingových aktivit
Šišák, Ivan ; Henzl, Martin (oponent) ; Malinka, Kamil (vedoucí práce)
Nástroj umožňuje rozdělování zásluh na konverzi mezi různé marketingové aktivity. Jedná se o tzv. modelování atribuce. Rozdělení konverze je popsané prostřednictvím modelů, kromě těch nejznámějších (model první interakce, model poslední interakce, lineární model), které umožňují vytvořit libovolné rozdělení konverze mezi marketingové aktivity. Použití tohoto nástroje může být vhodné při zjišťování efektivnosti marketingových aktivit.
|
|
|
Odpovědnost státu za protiprávní jednání v kyberprostoru
Jirsová, Martina ; Lipovský, Milan (vedoucí práce) ; Ondřej, Jan (oponent)
Odpovědnost státu za protiprávní jednání v kyberprostoru Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá tématem odpovědnosti státu za protiprávní jednání v kyberprostoru. Předmětem jejího výzkumu je aplikace stávajících pravidel obecného mezinárodního práva vztahujících se k jednotlivým institutům mezinárodní odpovědnosti států a zhodnocení jejich efektivity při aplikaci v kyberprostoru. Diskutována je zejména otázka porušení mezinárodního závazku a přičitatelnosti jednání konkrétnímu státu v kyberprostoru, které v praxi činí největší obtíže. V oblasti porušování mezinárodních závazků bylo shledáno, že ze strany států dochází v kyberprostoru nejčastěji k různým stupňům narušení suverenity jiných států. Diskutována je otázka ozbrojeného útoku, hrozby a použití síly, vměšování se do vnitřních nebo vnějších záležitostí jiných států, jakož i některá mírnější narušování suverenity. Prostor je věnován též závazku due diligence, kdy je vyzdvižena jeho nezastupitelná úloha zejména ve vztahu k odpovědnosti za protiprávní jednání v kyberprostoru. V souvislosti s otázkou přičitatelnosti je prokázáno, že pravidla uvedená v Článcích o mezinárodní odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní jednání se uplatní i na protiprávní jednání v kyberprostoru. Podrobně je rozebrána zejména otázka přičitatelnosti jednání nestátních...
|
|
|
Přičitatelnost jednání státu podle mezinárodního práva veřejného
Bruner, Tomáš ; Ondřej, Jan (oponent)
Práce nejdříve popisuje historické proměny způsobu, jak přičítat jednání jednotlivce státu. Původní starověké pojetí kolektivní odpovědnosti bylo absolutní. Státu či pospolitosti byl tedy přičítán jakýkoli protiprávní čin jeho členů, poškozené společenství si mohlo zvolit, zdali bude vyžadovat a přijme reparaci, nebo se uchýlí k použití síly. Toto pojetí se změnilo ve vrcholném středověku a novověku. Došlo k subjektivizaci odpovědnosti, kdy byly mezinárodní vztahy vnímány jako meziosobní vztahy mezi panovníky. Protiprávní jednání soukromých osob pak nebylo panovníkům přičítáno a převládlo subjektivní pojetí odpovědnosti založené na zavinění panovníka, a to buď ve formě konání, nebo opomenutí, resp. nedbalosti. Přičitatelnost jednání panovníka státu se pak rozšířila i na přičitatelnost jednání státních orgánů. Od 19. století však docházelo ke zpětné objektivizaci odpovědnosti. Koncept diplomatické ochrany fakticky umožnil přičíst státu, že nezajistil ochranný standard zájmů cizince na svém území. Koncept náležité péče (due diligence) pak i v dalších oblastech určil, že lze státu přičíst, pokud dopustí, aby došlo k porušení práva. Zde ovšem zůstává sporné, zda je možné státu přičíst celkový následek protiprávního jednání, nebo pouze jeho část, neboť státu je přičitatelné jen to, že jednání nezabránil, nikoli...
|
host ::
RSS.